Inkontinence nepatří zrovna mezi diskutovaná společenská témata. V osobní hluboce zakořeněné obavě z posměchu, ostudy či trapnosti se pacienti zpravidla snaží tento problém velmi pečlivě skrýt. Pokud není inkontinence řešena včas, začne člověku organizovat život. Může vést dokonce až k vyhýbání se aktivitám, které pro nás byly dosud automatické a dělaly nám radost. Kvalita života je tím velice neblaze ovlivněna, často se dostaví i negativní dopady na psychiku.
„Malé děti se učí, že by se neměly počůrávat, že je to něco, za co by se měly stydět. S inkontinencí se vrací tento pocit studu a něčeho špatného, nepatřičného, co vzbuzuje opovržení, sociální vyčlenění a izolaci. A také pocit, že život, na který jsme byli zvyklí, končí. Pokud nás bolí zub, nestydíme se to přiznat. Když trpíme inkontinencí je to ostuda,“ přibližuje pocity pacienta s inkontinencí klinická psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Lea Rathausová.
Pocit celkové nedůstojnosti navíc často brání si vážnost situace otevřeně přiznat. Ve snaze vyhnout se nekontrolovatelnému úniku moči proto lidé trpící inkontinencí plánují své každodenní aktivity dle umístění toalet v okolí, opouští oblíbené sportovní a společenské aktivity a postupně se dostávají do větší a větší sociální izolace.
Inkontinence přitom není neřešitelný problém. Přizná-li si pacient, že potřebuje pomoci, lze ve spolupráci s odborníkem dle individuálních potřeb sestavit plán, jak s potížemi bojovat. Cílem by měla být vždy snaha o znovuobnovení kontinence. Pokud není možné zcela odstranit problémy s únikem moči například cvičením, léky nebo operativním zákrokem, je cílem projevy inkontinence omezit. S využitím vhodných absorpčních pomůcek se lze vyhnout omezením, která inkontinence pacientovi působí. Tím dojde nejen ke zlepšení kvality života, ale také snížení stresu a znovunabytí sebevědomí pacienta.
Comments